Moderní hudba a Severská tradice

Managarm

Když jsem se před lety začal zabývat germánskými mýty, historií a runovými mystérii, nebylo nijak snadné získat potřebné informace. Díky Internetu jsem se tehdy dozvěděl o existenci Ásatrú a při studiu tohoto náboženství jsem na Síti narazil na mnohé zajímavé úvahy, pojednání, básně… Z původně spíše akademického zájmu o věc se postupně stala naprosto osobní záležitost hledání vlastní identity a následně svého vlastního poslání v devíti světech.

Všechno osobní s sebou nese spoustu různých emocí. Řadu příjemných emocí dokážeme sami vyvolat a stimulovat. A tak, jako když si pro četbu knihy zvolím pohodlné křeslo, chtěl jsem opanovat svůj vlastní boj a hledání všude tam, kde jsem jen mohl. Proto jsem zabral na každý háček, který rozčeřil poklidnou hladinu mojí práce — na každou zmínku o jednom z nejsilnějších stimulů mých emocí — hudbě. A stejně jako medovinu piju raději z rohu než z plastového kelímku, pátral jsem se o existenci hudby která by přímo vycházela nebo se zaobírala germánskými mýty. Na několika internetových stránkách o Ásatrú jsem záhy narazil na skromné zmínky o hudebních formacích a projektech přímo i nepřímo spojovaných se Severní tradicí.

Od názvů hudebních skupin po skutečné přehrání si jejich hudby jsem musel ujít ještě hodný kus cesty, až jsem se dočkal. První takovou kapelou pro mne byla Blood Axis s albem Blót i Swerige. Neměl jsem nejmenší potuchy o hudebním ani textovém zaměření tohoto projektu Michaela Moynihana. Hnala mě však touha vyplnit prázdno, které se mi vybavilo vždy, když jsem si posteskl po „severské“ hudbě. O skupině jsem věděl maximálně to, že před začátkem svého vystoupení provádí na pódiích blóty.

Obal alba Blood Axis – Blót: Sacrifice in Sweden

Obal tohoto CD tvořila ústřední část obrazu známého švédského malíře Carla Larssona — obětování bohům o zimním slunovratu ve starém pohanském chrámě ve švédské Uppsale. Kněz nad hlavou máchá Thorovým kladivem, obřadník drží obnažený nůž, nahý muž má na sobě jen kůži zabitého zvířete (luperkálie) a hledí k nebesům, koldokola spousta lidu, trubači, v pozadí socha Thora s jeho kozlím spřežením… A nejen úchvatný tento obal, ale byly to právě texty nutící k zamyšlení, které mi učarovaly. Patřily mezi ně například Reign I Forever — píseň oslavující boha války Thora. Začíná (a končí) řevem a zvuky bouře, poté nastoupí hudba z prvního aktu Prokofjevova Romea a Julie. Text pochází z Thorova zápasu ze Ságy o králi Olafovi H. W. Longfellowa, nebo skladba Herjafather – mantra Odinovi apod. První pocity z hudby samotné byly smíšené. Velmi brzy jsem si však oblíbil tuto zvláštní kombinaci darkfolku s jeho akustickými nástroji, vojenských bicích a pasáží z klasické hudby. Měl jsem jasno: jen více hudby, která mě bude povzbuzovat a zpříjemňovat mi mou cestu.

Během několika let zájmu o dark/neofolkovou a příbuznou hudbu jsem narazil na řadu zcela ojedinělých hudebních počinů zajímavých právě pro následovníky Severské tradice. Na stránkách tohoto magazínu bych vám některé z nich rád trochu přiblížil.

To hear the raven call by night
To catch the wolven howl
Odin waits amongst the trees
To catch the seeker’s soul…

—Fire + Ice, Reyn til Rűna

Ian Read, muž zodpovědný za Fire + Ice, je velice pozoruhodný a tajemný člověk a výborný hudebník. Žije v Anglii a severskými mystérii se zabývá již druhé desetiletí. Přibližně stejnou dobu se věnuje i hudbě.

Obal alba Fire + Ice — Gilded By The Sun (portrét: Ian Read)

Svoji hudební dráhu započal zpívanou skladbou na albu Swastikas for Noddy skupiny Current 93, pokračoval s formací Death in June na jejich albu Brown Book a později společně s Tony Wakefordem založili vlastní kapelu Sol Invictus (znamená neporazitelné slunce. Název je odvozen z římského označení boha slunce Mithry, kterého uctívali zejména vojáci, legionáři, piráti apod. Tento válečnický kult byl ve své době vážným konkurentem neblaze rozšířenému křesťanství). Hudební styl všech zmíněných bývá označován jako apokalyptický folk či darkfolk. Textově Sol Invictus odrážel názory, postoje a zájmy Wakeforda i Reada, mezi které patřilo severské pohanství, evoliánský tradicionalismus, válečnické kulty, mystéria, magie, zájem o evropské dědictví a do jisté míry i nihilismus. Během několika let společně vydali řadu skvělých alb. Pak se jejich cesty rozdělily. Tony Wakeford pokračuje se Sol Invictem dodnes a jeho hudba je úžasná (bubny, flétny, housle apod.).

Poté se Ian přestěhoval do Německa, aby zde mohl studovat bojová umění a magii u mistra. Není mi známo, kdo jím byl ani z jaké školy či společnosti pocházel. Německo samo představuje mnoho možností — například Armanen Orden, Fraternitas Saturni (Ian přiznal, že se členy FS spolupracoval) nebo některou z mnoha menších runových škol a společností aj. Nicméně bylo to právě zde, kde jej oslovili lidé z tehdejších Cthullu records (později vystupující jako výborná darkfolková kapela Ernte) s vyjádřením podpory jeho další hudební produkci. Když se Ian později vrátil zpět do Anglie, založil svůj vlastní projekt Fire + Ice.

Jako F+I vydal Ian řadu výborných alb. Všechna je věnoval prezentaci svých vizí jako runového znalce a budoucího mistra. Jeho hudba hraná na akustické nástroje je melodická, místy zasněná a poklidná. Nepostrádá však sílu či agresivitu tam, kde je třeba. Ta ale není vyjádřena drsnými kytarovými riffy, ale temnou melancholií hudebně kombinovanou s dravými a provokujícími texty. Ze si dovolím upozornit na možnou obtíž s porozuměním poselství jednotlivých skladeb. Ian sám se ke svým textům vyjadřuje tak, že je přirovnává k cibuli — mají mnoho vrstev. Kdo má oči ten vidí a vidí jen to, co je schopen vidět. Takže stejný text funguje na mnoha úrovních – podle úrovně a moudrosti posluchače.

Na řadě alb F+I spolupracovalo mnoho zajímavých lidí. Například na druhém albu Hollow Ways se podílel Simon Norris z Death in June, Michael Cashmore z Current 93 a Nature and Organization, Jolie Woods a jednu skladbu zde zpívá Freya Aswynn. Na albu Midwinter Fires se textově podílel i Sweyn Plowright z Rune-Netu, autor knihy o germánském/vikinském válečnictví True Helm a přední člen australské Ásatrú organizace Assembly of Elder Troth.

Čtvrté album nazvané Runa je celé věnované Runovému cechu (Rune-Gild) Edreda Thorssona, jednomu z nejvýznamnějších současných runových mistrů na světě, autorovi mnoha vynikajících knih a člověku stojícím za mnohým děním na současné „scéně“ Severské tradice (ať už se jedná o Ásatrú, theodismus, nebo runové školy). Hudebně úžasné a textově složité album Runa je Ianovou mistrovskou prací pro RGild. Runový cech si podobná mistrovská završení údajně vyžaduje proto, aby si zachoval vysoký standard.

Poslední šesté album nazvané Birdking bylo vydané před dvěmi lety (psáno roku 2002, poz. red.). Hudebně i textově je briliantní. Z mnoha výborných hudebníků, podílejících se na tvorbě tohoto alba bych rád zmínil především M. Moynihana a Anbell Lee z Blood Axis, J. Budenholzera z Backworld, Alici Karlsdottir nebo Richarda Leviathana z Ostary.

Mimo řadová alba vydal Ian jako F+I několik singlů, videí a hostoval na mnoha albech jiných skupin. Naposledy to byla například skupina While Angels Watch. F+I se také mnohokrát objevila na různých kompilacích. Z těch bych zájemcům o germánskou tradici doporučil například The Nidha Fields, The Pact 1 — Flying in the Face… a The Pact 2 — … of the Gods!

Ian je také redaktorem vlastního magazínu Runa, který vychází dvakrát ročně. Magazín se zabývá zkoumáním severoevropských mýtů, magie a mystérií. Jedním ze spoluredaktorů je např. Michael Moynihan (Blood Axis).

Zde přikládám několik citací z rozhovorů a textů Iana Reada:

„Without sacrifice (not only in a spiritual way as you put it) the seeker will never move from his front door. As we are in the business of following where Odhinn has led, using him as our exemplar, we will have to pay a price as he did, although not necessarily the same price.“

„Forgive yourself when you fail as none of us is perfect. And, when confronted with a situation where a choice is called for, always take the bold course.“

„The mysteries demand one look to both ends of any spectrum and experience them.“

„Galdormenn are as at home in the shadows as they are in the light.“

„For how can man die better than facing fearful odds. For the ashes of his fathers and the temples of his gods?“

Diskografie (výběr)

SOL INVICTUS

Against The Modern World. LP. 1988.
In The Jaws Of The Serpent. LP. 1988.
Lex Talionis. CD. 1990.
Sol Veritas Lux. CD. 1990.
Trees In Winter. CD. 1990.
The Killing Tide. CD. 1991.
Death In June/Current 93/Sol Invictus. Live CD. 1992.
King & Queen. CD. 1992.
The Death of the West. CD. 1994.
Black Europe. CD. 1994.
In the Rain. CD. 1995.
The Blade. CD. 1997.
In Europa. CD. 1998.
In a Garden Green. CD. 1999.
Trieste. CD. 2000.
The Hill of Crosses. CD. 2000.
Thrones. CD. 2002.
The Devil’s Steed. CD. 2005.

FIRE + ICE

Gilded By The Sun. CD. 1992.
Hollow Ways. CD. 1994.
California Daze. Singl.
Blood On The Snow. Singl.
Midwinter Fires. CD. 1995.
Dark Side. CD. 1996.
Rûna. CD. 1996.
Reyn Again. Singl.
Seasons Of Ice. CD. 1998.
Birdking. CD. 2000.

Související internetové odkazy

FIRE + ICE
edred.net/fireandice
RUNE-GILD
runegild.org
RUNE-NET
www.mackaos.com.au/rune-net

Článek původně vyšel jako součást elektronického magazínu Sauiló

Publikováno: 29. Červen 2010, 191x
Kategorie: Hudba, Sauiló, Ásatrú
Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Napsat komentář

~