Zpráva Ibn Fotlanda

Fíba

Ve filmu Vikingové (1999) byl arabský vzdělanec Ahmed Ibn Fadlán (Antonio Banderas) svědkem pohřbu vikinského náčelníka. Předobraz této události lze nalézt ve zprávě skutečného Ibn Fotlanda, který se v květnu roku 922 zúčastnil pohřbu ruského velmože na břehu Volhy. Je známo, že první ruská dynastie byla skandinávského původu a jméno Rusové je pravděpodobně rovněž severského původu. V této zprávě z roku 922 se tedy s největší pravděpodobností nejedná o slovanský pohřeb, ale o pohřeb mladého Seveřana plavícího se po Volze.

Zpráva Ibn Fotlandova zní v překladu takto: … pakliže umře, tu jej upalují, a je-li otrokem, zůstane tam ležeti, dokud ho nesnědí psi a draví ptáci… Vypravovali mi, že se svými náčelníky dělají věci, z kterých nejmenší jest upálení; proto jsem si velice přál, býti přítomným, když jsem uslyšel o smrti vynikajícího jejich člověka. Položili jej do hrobu a přikryli střechou na dobu desíti dnů, než skončili střih a šití jeho šatů. To pak děje se takto: chudému člověku udělají nevelikou loď, položí jej tam a spalují jej, při bohatém však vezmou jeho majetek a rozdělí jej na tři části: třetinu dají rodině, za třetinu zhotoví mu šat a za třetinu koupí opojného nápoje, který pijí v týž den, kdy děvče jeho se usmrtí a společně s pánem svým se upálí. Jsou oddáni vínu a pijí je dnem i nocí, tak že mnohý z nich umírá s pohárem v ruce. Když však zemře náčelník, tu rodina táže se děvčat i chlapců: kdo z vás zemře s ním? a někdo se ozve: já! Jakmile to jednou vyřkl, jest to pro něho povinností i nemůže nijak více zpět, kdyby si toho i přál, neboť oni toho nedopustí; z větší části dělají tak děvčata.

Proto když zemřel zmíněný  člověk, pravili k jeho děvčatům: která zemře s ním? a jedna z nich odpověděla: já! I určili dvé děvčat, která by chodila s ní, kamkoliv by šla; mnohdy jí i nohy myjí svýma rukama. Mezitím zabývali se zhotovením jeho šatu i všeho potřebného. Zmíněné děvče však pilo každý den, zpívalo, veselilo se a radovalo se. Když pak nastal den, určený k upálení jeho i děvčete, šel jsem k řece, kde stála jeho loď, a hle: loď byla již vytažena (na břeh), i učiněny k ní čtyři podpory ze dřeva a kolem postavili dřevěná zobrazení lidí velikánů, pak na ně přenesli loď, začali choditi vpřed i vzad a mluvili slova, jimž jsem nerozumněl; nebožtík však byl ještě ve svém hrobě, neboť jej ještě nevynesli. Pak přinesli lavici, postavili ji na loď a přikryli ji vyšívanými šátky, řeckými zlatotkanými látkami a poduškami z těchže zlatotkaných látek. Pak přišla stará žena, kterou nazývají andělem smrti, a ta vystlala na lavici výše připomenuté věci; neboť ona řídí i šití, ona i přijímá (ubíjí) děvče, i viděl jsem ji černou, tlustou, s divokým vzevřením.

Potom když přišli k hrobu jeho, sňali zemi ze dřeva (dřevěné střechy) ano i samo dřevo, a vyňali nebožtíka v plátně, v kterém zemřel; i viděl jsem jej zčernalého od zimy, kteráž v této krajině panuje. Před tím postavili do hrobu opojný nápoj, ovoce a flétnu, a nyní to zároveň vyňali. On pak se nezměnil mimo barvu v ničem. I oblékli jej v šaravary, vrchní kalhoty, střevíce, kurtku a kaftan ze zlatotkané látky se zlatými knoflíky, dali mu na hlavu zlatotkanou čapku se sobolinou, a nesli jej do stanu připraveného na lodi, posadili jej na koberce a podepřeli poduškama; pak přinesli opojný nápoj, ovoce i páchnoucí byliny a položili je k němu; přineli také chléb, maso i luk a položili před ním; přinesli též psa, rozsekli jej na dvě části a hodili za loď. Pak přinesli veškeré jeho zbraně a položili mu je po boku; pak vzali dva koně, honili je, až se zpotili, pak je zabili mečem a maso jejich hodili do lodi: pak přivedli dva býky, zabili je a maso jejich hodili do lodi; pak přinesli kohouta a slípku, rozřezali je a hodili tamtéž. Děvče pak, které mělo zemříti, chodilo sem tam, vešlo v každý stan, kdež majitel stanu obcoval s ním řka: řekni pánu svému, že tak činím z lásky k němu.

Když pak nastala doba prostřední mezi polednem a západem, v pátek, vedli dívku k něčemu, co vypadalo jako sloupky dveří, ona postavila nohy na ruce mužů, pozdvižena jest na tyto sloupky, pravila něco ve své řeči a byla spuštěna. Pak ji pozdvihli podruhé, ona učinila totéž a byla spuštěna; i pozdvihli ji potřetí a ona učinila totéž co poprvé a podruhé. Pak jí podali slípku, ona jí usekla hlavu a zahodila; slípku pak vzali a hodili do sudu. Já pak tázal jsem se tlumočníka, co by to dělala a on mi odpověděl: poprvé řekla: hle vidím otce svého i matku svou! podruhé řekla: hle vidím všechny rodné, ani sedí! potřetí pak pravila: hle, vidím pána svého sedícího v ráji a ráj jest velmi krásný, zelený, s ním jsou odrostlí muži i chlapci, i zve mne, a protož veďte mne k němu.

I vedli ji k lodi; a sňala své náramky a dala je staré ženě, kterouž nazývají andělem smrti a která ji ubíjí; pak sňala kruhy, které měla na nohou a dala je dvěma děvčatům, jež oné slouží, jsou pak známy pod jménem děti anděla smrti. Pak ji vyzvedli na loď, ale nevedli ji v stan, a muži přišli se štíty a holemi, i podali jí pohár s opojným nápojem, ona pak nad ním pěla a vypila; tlumočník mi pravil, že tím se loučí se svými družkami. Pak jí dali druhý pohár a ona zapěla dlouhou píseň; stařena pak ji pobádala, aby vypila druhý pohár a vešla v stan, kde nalézal se pán její. I viděl jsem jí, kterak váhala; i chtěla vejíti v stan i vstrčila hlavu mezi stan a loď: stařena pak vzala ji za hlavu, zavlekla ji do stanu a sama vešla s ní. I začali mužové býti holemi na štíty, aby nebylo slyšeti jejího křiku, tak aby nebyla zrazena druhá děvčata, když by chtěla zemříti se svými pány. Pak vešlo do stanu šest mužů a všichni obcovali s děvčetem; pak ji položili pánu=mrtvole po bok, dva chytili ji za nohy, dva za ruce, a stařena nazvaná andělem smrti, ovila jí kolem krku provaz, jehož konce dala dvěma mužům, aby táhli, přiblížila se s velkým širokým nožem a vrážela jej děvčeti mezi žebra a vytahovala jej a oba mužové ji dusili až zemřela.

Pak se přiblížil nejbližší příbuzný zemřelého, vzal kus dřeva, zapálil jej, přiblížil se po zpátku k lodi, drže v jedné ruce kus dřeva, druhou maje na obnažených zádech, pokud nezapálil dříví, kteréž nakladli pod loď, a sice tehdy, když položili ubité děvče podle pána. Pak přišli i ostatní lidé s dřívím (loučemi); každý měl zapálený kus dřeva, který hodil do dříví. Oheň zachvátil dříví, pak loď, pak stan s nebožtíkem, děvčetem a vším, co se tam nalézalo, pak zavál silný hrozný vítr, plamen ohně se sesílil a nezkrocený plápol jeho vždy více šlehal.

Podle mne stál jeden z Rusů, i slyšel jsem, kterak rozmlouval s tlumočníkem, kterýž byl se mnou. I tázal jsem se, o čem s ním mluvil, a on mi odpověděl, že mu Rus řekl: Vy Arabové jste hloupý národ, neboť vy berete nejmilejšího i nejváženějšího člověka a uvrhnete jej do země, kde jej plazové a červi snědí; my však jej spalujeme na ohni v jeden okamžik a on touže dobou vejde v ráj. Pak zasmál se velikým smíchem a pravil: z lásky pána jeho (boha) k němu poslal on vítr, takže oheň jej zachvátí v tu chvíli. A skutečně neuplynula ani hodina, když loď, dříví, umrlý muž i děvče úplně obráceny byly v popel. Pak postavili tam kde byla loď, když ji vytáhli z řeky, něco podobného obkrouhlému chlumu, postavili doprostřed březové dřevo, napsali jméno zemřelého člověka, jméno ruského panovníka a vzdálili se.

Zdroj:

Píč, Josef Ladislav. Starožitnosti země České: Čechy na úsvitě dějin. Díl II. Svazek 3. 1905.
Obrázek: Henryk Siemiradzki.

Publikováno: 29. Květen 2010, 265x
Kategorie: Středověk, Vikingové
Štítky: Josef Ladislav Píč, Pohřbívání

Napsat komentář

Jméno: vyžadováno Email: vyžadován, nebude publikován Web: Váš komentář:

novější článek ~ starší článek

• Facebook
• Archív
• RSS článků
• RSS komentářů
• Přihlásit

*baihaimaz © 2010 Created by KOUTMEDIA